Vážení čtenáři, milí klienti, Ústavní soud (dále i jako „US") zveřejnil svůj nález sp. zn. IV. ÚS 2939/23, kterým zrušil usnesení Nejvyššího soudu (dále i jako „NS") týkající se případu, jejímž předmětem bylo bagatelní plnění v exekuční věci, neboť shledal, že NS odepřel stěžovatelce právo na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (LZPS). ÚS ve svém ústavním nálezu konstatoval, že existuje více rozhodnutí NS uznávajících, že v exekučních věcech je možné podat dovolání i v bagatelních kauzách, má-li pohledávka původ v pracovněprávním vztahu či ve spotřebitelské smlouvě.
Stěžovatelka uzavřela leasingovou smlouvu na tzv. předváděcí akci. Podle stěžovatelky došlo k podpisu tak, že jí byla oznámena výhra s tím, že musí podepsat související dokumentaci. Posléze byla na základě elektronického platebního rozkazu (exekuční titul) proti stěžovatelce vedena exekuce k vymožení částky 19 800 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka se o sedm let později domáhala zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuci pokládá za neoprávněnou. Exekuční titul považuje za sporný, vymezila se proti osobě oprávněného a odkázala na rozpor exekuce s dobrými mravy (contra bonos mores). Zdůraznila, že pověřený soudní exekutor činil kroky k prodeji její nemovitosti, přestože v té době již byla větší část jistiny v exekučním řízení vymožena.
Obvodní soud řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavil z důvodu, že exekuce již dříve byla skončena – chyběly tedy podmínky řízení. Městský soud v Praze posléze k odvolání stěžovatelky usnesení obvodního soudu potvrdil. Dospěl totiž k závěru, že případ nenese výjimečné okolnosti, které mohou vést k zastavení již skončené exekuce. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl, protože směřovalo proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Čtvrtý senát Ústavního soudu v Brně (soudkyně zpravodajka JUDr. Veronika Křesťanová, Dr.) ústavní stížnosti vyhověl a zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2023 pod č. j. 20 Cdo 2402/2023-929. Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud odepřel stěžovatelce právo na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 LZPS.
V ústavní stížnosti stěžovatelka předestřela otázku, zda v řízení o výkonu rozhodnutí (exekuci) je možné podat dovolání v případech, kdy peněžité plnění sice nepřevyšuje 50 000 Kč, avšak exekuční titul byl vydán ve spotřebitelské věci. V nalézacím řízení je totiž jinak možné podat dovolání v případě bagatelních plnění (do 50 000 Kč), týká-li se kauza závazků ze spotřebitelských smluv. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl, aniž by blíže naznačil důvody odmítnutí. V odůvodnění napadeného usnesení ani nejstručněji nezmínil, že se podle něj podlimitní exempce(výjimka) na exekuční řízení týkající se spotřebitelských smluv nevztahuje. Odůvodnění poskytnuté ve vyjádření Nejvyššího soudu k ústavní stížnosti je pak založeno na argumentaci, která z ústavního hlediska neobstojí. Občanský soudní řád (pozn. zákon č. 99/1963 Sb.) stanoví nepřípustnost dovolání: „proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy" [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Z hlediska jazykového výkladu není zřejmé, proč by se měla výjimka „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv" vztahovat výlučně k nalézacímu řízení a nikoliv k řízení vykonávacímu.
Pakliže existuje výklad právní normy, který umožňuje vztáhnout výjimku pro spotřebitelské smlouvy i na exekuční řízení, bylo povinností Nejvyššího soudu tento výklad preferovat. Pohledávka, která je předmětem exekuce, vznikla ze spotřebitelské smlouvy. Ústavní soud připomněl, že existuje více rozhodnutí NS, která uznávají, že v exekučních věcech je možné podat dovolání i v bagatelních kauzách, má-li pohledávka původ v pracovněprávním vztahu či ve spotřebitelské smlouvě. Závěr, že exekuční řízení představuje samostatné řízení nezávislé na původním řízení nalézacím, je proto v rozporu s praxí Nejvyššího soudu. Odvolací soudy navíc mnohdy poučují účastníky o přípustnosti dovolání proti svým rozhodnutím v podlimitních exekučních kauzách, které mají základ ve vztahu ze spotřebitelské smlouvy. O možnosti podat dovolání poučil soud i stěžovatelku. V dalším řízení se bude Nejvyšší soud znovu zabývat dovoláním. To však již nebude možné odmítnout z důvodu, že jde o bagatelní kauzu. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2939/23 je dostupný ZDE.
Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím Ústavního soudu a Advokátního deníku)
Mgr. Jaroslav Oborný, realitní specialista
Spolupracujeme s realitní a advokátní kanceláří JURIS REAL, spol. s r. o.
Vzhledem ke skutečnosti, že jako realitní zprostředkovatel výhradně spolupracuji se skupinou JURIS REAL, používám jejího vnitřního oznamovacího systému.